Miguel Hernández

Miguel Hernández Gilabert (30. října 1910 Orihuela28. března 1942 Alicante) byl španělský básník a dramatik spojený s literárními hnutími generace 27 a generace 36. Narodil se a vyrůstal v chudých poměrech, v otázkách literatury byl samouk. Jeho otec ho fyzicky trestal za trávení času nad knihami a umožnil mu pouze dokončení základního vzdělání. Ve škole se Hernández stal přítelem Ramóna Sijého, vzdělaného chlapce, který mu půjčoval a doporučoval knihy a jehož smrt inspirovala Hernándezovu slavnou báseň ''Elegie (Elegía).''

Hernández byl uvězněn frankistickým režimem v důsledku své aktivní účasti na republikánské straně španělské občanské války. Ve vězení psal svou poslední básnickou sbírku, ''Zpěvník a romance nepřítomností'' (''Cancionero y romancero de ausencias''), která byla vydána až po jeho smrti. Některé z těchto básní byly napsány na kusy toaletního papíru, jiné se uchovaly v dopisech, které psal manželce. Tato kniha je považována za jednu z nejlepších španělsky psaných sbírek 20. století. Hernández zemřel v roce 1942 na tuberkulózu, trestu smrti unikl jen díky zásahu Pabla Nerudy, který byl tehdy chilským velvyslancem ve Španělsku. Získáno z Wikipedie
Zobrazuji 1 - 1 z 1 pro vyhledávání: 'Hernández, Miguel, 1910-1942', doba hledání: 0,02 s.
Vyhledávací nástroje: RSS Poslat e-mailem