Grigorij Kozincev

Grigorij Michajlovič Kozincev (''Григо́рий Миха́йлович Ко́зинцев'', 22. března 1905 Kyjev – 11. května 1973 Leningrad) byl sovětský filmový režisér. Už jako student kyjevského gymnázia se věnoval divadlu, v roce 1920 odešel studoval umění do Petrohradu, kde spolu se Sergejem Jutkevičem založili o rok později experimentální studio FEKS (Továrna excentrického herce). Zde začala jeho spolupráce s režisérem Leonidem Traubergem, která trvala až do konce druhé světové války. Spoly vytvořili avantgardní inscenaci ''Ženitba aneb Elektrifikace Gogola'' a od roku 1924 začali natáčet filmy. Největší úspěch měli s trilogií popisující vzestup bolševického hnutí na osudech mladého petrohradského dělníka Maxima, kterou natočili podle vlastního scénáře a hlavní roli hrál Boris Čirkov (''Maximovo mládí'', ''Maximův návrat'' a ''Spiknutí aneb Vyborská strana''). Samostatně natočil Kozincev životopisný film o Vissarionu Bělinském (''Přítel talentů'') a adaptace literární klasiky: ''Don Quijote'' (v hlavní roli Nikolaj Čerkasov), ''Hamlet'' (v hlavní roli Innokentij Smoktunovskij) a ''Král Lear'' (v hlavní roli Jüri Järvet). Za ''Hamleta'' získal zvláštní cenu poroty na festivalu v Benátkách a nominaci na Zlatý Glóbus pro nejlepší neanglicky mluvený film. Kozincev působil také jako pedagog na Ruském státním institutu scénických umění a vedoucí režijní dílny Lenfilmu, režíroval v Alexandrinském divadle, byl předsedou poroty Moskevského filmového festivalu 1971, obdržel titul Národní umělec SSSR, Leninův řád, Stalinovu cenu a Řád Říjnové revoluce. Je autorem knihy ''Život a film'', obsahující vzpomínky i teoretické úvahy. Získáno z Wikipedie